Nemilosrdný válec jménem Renegades má za sebou další štaci, tentokrát porážka stihla tým Hoprdox.

Leden 23rd, 2012

PŘÍBOR – Fanoušek kvalitního fotbalu si mohl vydechnout – konečně! V mizérii, kterou přinesly poslední události, se mohl jen otřásat odporem. Fotbal na Masarykově gymnáziu totiž tento týden utrpěl několik těžkých ran – nejdřív juniorský výběr gymnázia předvedl na pondělním turnaji škol velice nepřesvědčivý výkon a pak přišel incident na odpoledním utkání mezi Elitou národa a Skockem, kde se porvali hráči Klozík a Mohapl. Dostali oba červenou kartu a disciplinární komisař, profesor Šplíchal, je podmínečně vyloučil z celé ligy.
Po takovýchto tristních momentech, které nemají s fotbalem nic společného, fotbalového labužníka musel potěšit úžasný zápas, ve kterém „Odpadlíci“ porazili Hoprdox 4:3. Ještěže stále existují hodnoty, na které se milovník sportu může spolehnout a v nichž může vždy hledat útěchu.
Trenér Pavel Piskoř po zápase jen zářil štěstím. Po minulém utkání s Bratry Mistry předvedli jeho Renegades o poznání lepší výkon a hlavně, třetím vítězstvím v řadě si upevnili pozici vedoucího týmu ligy.
Ale ani tentokrát to nebylo tak snadné. Vrásky na čele Piskořovi dělala především absence brankářské jedničky Seidla, který od rána absolvoval testy v anglickém Manchesteru – tamější klub United totiž před nedávnem projevil o Seidlovy služby seriózní zájem.

hoprd1

Možnost, že Radek Seidl nastoupí do zápasu, se tedy dlouho jevila jako nereálná – autobus do Příbora měl přijet až v pozdních hodinách. Marně si však mnuli ruce hráči Hoprdox předpokládajíce, že budou mít cestu k dosažení gólu snazší. Seidl totiž nečekaně přijel z Velké Británie dřívějším spojem a stihl se zúčastnit i předzápasového tréninku! Nebyl v tom žádný zázrak – Radek Seidl si prostě vzal k srdci moudro jedné jeho učitelky – najdi si lepší spoj!
Není bez zajímavosti, že dotyčnou učitelkou je nejmenovaná profesorka matematiky o iniciálách LG – life´s good!
Hoprdox však nesložil zbraně. Kdo tento tým po porážce s Huhlandií v prvním kole podceňoval, tomu zápas s Renegades snad dokázal, že byl na omylu. „Blacks“, jak se Hoprdoxu říká, totiž zcela jistě je tým s velkým potenciálem. Je sice neobvyklé, že mančaft je poskládán z hráčů různých tříd i různých národností, ale Hoprdoxu to svědčí. Hráči si dobře rozumí a hrají sympatický fotbal. Navíc většina kádru tvoří zkušení borci, kteří i v nejzapeklitějších situacích stojí oběma nohama na pevné zemi – to však neplatí pro Martina Kubičíka, který raději volí variantu skluzu.
I proto byl tento zápas zatím rozhodně nejzajímavějším utkáním FC Renegades. Po příliš snadném vízěství s Elitou národa a po taktické bitvě s Bratry Mistry se fanouškům Odpadlíků naskytl pohled na zápas oboustranně velmi vyrovnaný a přitom pohledný. První branku vstřelil Jiří Sedoník, když po chybě obrany mu Petr Kriške naservíroval gólovou přihrávku na zlatém podnose.

hoprd2

Následný nápor Odpadlíků podobný tomu, jakým deptali v prvním kole Elitu národa, se však nekonal. A slova se chopil soupeř. Gól, který vstřelil z rozehrávky autu Alexandr Mironov, sice byl beze sporu sporný. Ale následnou trefu Marka Zemana si může vyčítat jen a pouze chybující obránce Mužný.
Stalo se tedy v lize vůbec poprvé, aby Renegades v zápase prohrávali. Diváci vycítili ohromné drama a začali hráče mohutně povzbuzovat. To přispělo ke zvyšující se úrovni zápasu. Ještě do poločasu vyrovnal opět Sedoník. Ale stav 2:2 pak přetrval až do hvizdu rozhodčího Šplíchala.
Druhá půle nic neubrala na působivosti a atraktivitě. Utkání bylo i soubojem brankářů – avšak z něj přece jen vítězně vycházel spíše Marek Piškytl, brankář „Blacks“. Ten totiž musel co chvíli likvidovat střelecké pokusy Renegades. Na Radkovi Seidlovi byla znát únava z dlouhé cesty – rozhodně předvedl jeden ze svých slabších výkonů.
Hoprdox maximálně využíval výhody širokého kádru a rychle střídal čerstvé síly. Renegades ovšem velké tempo zvládali. A další gól vstřelili oni – konkrétně Karas, jenž z obtížného úhlu prostřelil brankáře Piškytla klasickým angličanem.
Karasův parťák v útoku se ale taky nenechal zahanbit. Petr Kriške totiž využil toho, že okoukal triky šplímachra s číslem 6 z týmu ZŠ npor. Loma, který na pondělním turnaji svými finesami uváděl diváky v úžas. Kriške úspěšně okopíroval jeho zvlášť povedený průnik po levém křídle a prudkou střelu pod víko a tím se Renegades ujali vedení 4:2. A tím bylo v podstatě rozhodnuto.
Po triviální chybě Lukáše Karase sice ještě na konci utkání přesnou ranou k tyči snížil opět Mironov, ale to už bylo všechno. Konečný stav tedy byl 4:3, avšak vzhledem k průběhu utkání se nemusel žádný tým stydět. Hráči si po utkání podali ruce a nešetřilo se lichotkami. „Náš tým sehrál velice dobrá utkání, avšak proti vedoucímu mužstvu soutěže to nemohlo být jednoduché; musím pochválit především obranu, protože dokázala odvracet neustálé útoky tria nyní již pětigólových střelců Karas, Sedoník, Kriške. Gratuluji soupeři k dnešnímu výkonu a přeji mnoho zdaru do dalších zapasu,“ takto po zápase promluvil jeden z nejlepších hráčů utkání, Marek Piškytl.
A my k tomu dodejme jen tolik, že Jiří Sedoník je již šestigólový. Hodně zdaru Hoprdoxu v dalších zápasech přeje i náš list.

(23. 1. 2007)

Po gólových hodech následovala střelecká mizérie, Renegades přesto vítězství vydřeli

Leden 16th, 2012

PŘÍBOR – Tak dlouho čekaly Kvinta a Oktáva na nějaký vzájemný fotbalový duel, až se konečně dočkaly. Hráči jednotlivých celků z těchto dvou tříd se vzájemně znají, hrávali spolu ve společných mančaftech a především se čekalo na souboje jednotlivých hráčských dvojic z obou týmů. Pozornost především budily duely, jako Kriške – Dvořák, Sedoník – Dvořák, Mužný – Dvořák, Karas – Dvořák a tak dále.
Zkrátka a dobře, utkání týmů Renegades s Bratry Mistry (kde hráči Kvinty výrazné slovo mají) mělo být velkým derby. A tomu odpovídala i příprava jednotlivých týmů. Renegades sice v minulém utkání porazili Elitu národa 11:2, ale na vavřínech neusnuli. „Nemůžeme našeho soupeře podcenit, mají mnoho technicky vyspělých hráčů,“ uvedl trenér Renegades Pavel Piskoř. A svá slova podložil popisem víkendové přípravy jeho týmu. „Celou sobotu a neděli jsme s kluky nacvičovali na tajném místě taktiku, jak vyzrát na nejzkušenějšího borce soupeře, Filipa Dvořáka. Promítali jsme si videa a názorně jsem všem ukázal jeho oblíbené fintičky a parádičky. Poukázal jsem rovněž na to, že rád nabourává psychiku soupeře. Jeho trikem je oční kontakt, jímž některé soupeře deptá.“ Z toho důvodu nasadil Piskoř jako osobního hlídače na Dvořáka Lukáše Karase, který s ním tuto zkušenost již měl.
Trenér Piskoř promluvil do duše ale všem hráčům. Jak našemu listu prozradil Jaroslav Čecho, bylo mu od trenéra řečeno, že si musí den před zápasem upevnit fotografii Filipa Dvořáka na zeď nad postel a celou noc urputně myslet na to, aby mu v zápase nedal kličku. A to navzdory tomu, že Čecho je náhradník a do utkání nakonec nezasáhl.
Avšak soupeř v tomhle ohledu taky nebyl dnešní. Bra3 Mis3 pečlivě sledovali poslední zápas Renegades a zaznamenali tak cenné poznatky. Bylo jim jasné, že se hrou, s jakou vystoupila Elita Národa, by se proti Renegades daleko nedostali. A proto do souboje vstoupili se zabezpečenou obranou.

bra1

Tento prostý recept na úspěch byl opravdu účinný a zkušené útočníky Kriškeho a Karase, kteří v předchozím zápase zaznamenali dohromady osm gólů, to rychle zlomilo. Karas se po několika náznacích ze hry vytratil zcela a Kriške si připisoval jeden zákrok za druhým. Obránci Haluška s Janákem hráli perfektní poziční hru, oba byli vždy ve správný čas na správném místě a kvůli tomu akce Renegades končily často už po výhozu brankáře Seidla. Především Janák se svým obdivuhodným zrychlením byl motorem hry v tom nejlepším slova smyslu.
Zato Jirka Sedoník s Mirkem Mužným měli na pilno. Petr Slavík, zvaný některými Safy, jinými Cucák a Filip Dvořák po křídlech naleptávali obranu Renegades a mnohdy se divákům tajil dech, i když to jinak nebyl moc divácky pohledný zápas.. Po první půli byl stav 0:0 a šancí bylo na každé straně zhruba stejně, ale Bra3 Mis3 zřejmě byli ke gólu blíž.
Druhý poločas byl o něco fotbalovější. Utkání se proměnilo v dramatický souboj brankářů. Na jedné straně stál Radek Seidl, jehož ruce působily jako dva magnety, jimiž si přitahoval jeden míč za druhým. Na straně druhé suverénní Michal Havlásek, který chladnokrevně vychytával Renegades úplně všechno. Hráči v poli začínali být čím dál nervóznější a dělali jednu chybu za druhou.
Vše mohl rozhodnout incident zhruba dvě minuty před koncem – jeden z obránců Bratří zahrál v pokutovém území rukou a rozhodčí utkání, profesor Šplíchal penaltový punkt.
Souboj brankářů dospěl k dramatickému konci, jelikož na penaltu proti Havláskovi se rozběhl Radek Seidl – avšak nedal.

bra2

V době, kdy se diváci už smiřovali s remízou, nakonec přece jen gól padl. Z rozehrávky autu míč doputoval ke Karasovi, ten ho křížem přeposlal Sedoníkovi a ten vstřelil gól.
Ohromnou radost fanoušků Renegades už nikdo pokazit nemohl – Bra3 Mis3 vyrovnat nedokázali, naopak v poslední minutě Karas unikl do samostatného nájezdu, kde ale opět vyhořel. Utkání tedy skončilo 1:0.
Hráči Renegades i s Pavlem Piskořem však nemohli být nijak spokojení. „Dneska to bylo shnilé,“ hodnotil utkání Jiří Sedoník. Pokud fanoušci očekávali gólové žně jako minulý týden, byli asi zklamaní. Spravit chuť si tak budou muset někdy příště – třeba již příští týden v dalším zajímavém utkání s HOPRDOX Black Shirts.

Bra3 Mis3 – Renegades 0:1 (0:0)

Branka: 29 Sedoník. Diváci: 30 (skoro polovina kapacity stadionu).
Rozhodčí: Šplíchal (CZE), na čarách Piškytl (CZE) a Hanzelka (LUB).
Renegades – Seidl; Sedoník, Mužný; Karas, Kriške
Bra3 Mis3 – Havlásek; Haluška, Janák; Dvořák, Slavík

(15. 1. 2007)

Renegades vstoupili do futsalové ligy úspěšně

Leden 10th, 2012

PŘÍBOR – První a nesmírně důležitý krok má za sebou oblíbený futsalový klub FC Renegades, jehož barvy hájí zástupci naší třídy. Ve včerejším prestižním derby s Elitou národa, mužstvem složeném výhradně ze studentů 4.B., totiž zvítězili 11:2 a postarali se o další zásadní překvapení v prvním kole této ligy.
„Tak určitě spokojenost, myslím, že kluci podali dobrý výkon, zahráli srdíčkem a díky tomu z toho byl takový výsledek, jaký byl,“ zářil po utkání štěstím trenér týmu Pavel Piskoř.
Výsledek je to šokující už jen kvůli tomu, že mnozí hráči FC Renegades původně vůbec nepočítali, že by mohli vyhrát. Lukáš Karas, útočník týmu, se nechal před utkáním slyšet, že stačí, když Renegades ubrání čestný výsledek. Zato Ondřej Kocian ze soupeřova týmu hýřil sebevědomím. „Co Karas, jak se těšíš na ten klepec?“, odkrýval před novináři plány svého týmu.
Utkání však poznamenal podivuhodný incident. Martin Křížek z Elity národa před utkáním kontaktoval trenéra Piskoře a nabízel mu úplatek, když Renegades zápas prohrají. „Tento čin hodnotím jako zoufalé nesportovní gesto,“ vzrušeně hlásil zkušený trenér, který po Křížkově nabídce kontaktoval organizátory ligy a ti vystavili Křížkovi stop na jeden zápas. Z tohoto důvodu Martin nemohl nastoupit do včerejšího utkání.
Proto se Elita národa potýkala před utkáním se závažnými problémy v otázce složení týmu a nakonec musela povolat jako brankáře Pavla Čvančaru. V poli nastoupili zkušení borci Kocian, Gajdušek, Klozík a Vjaclovský. Posledně jmenovaný dobře zná hráče FC Renegades ze svého působení v Oktávě.

rene12

Ani tato psychologická výhoda však nebyla Elitě nic platná. V zápase proti „Odpadlíkům“, jak se občas FC Renegades přezdívá, selhávali už od počátku. První velkou šanci bezpečně spálil útočník Lukáš Karas, jenž si naběhl na Sedoníkův výtečný pas, aby ho vzápětí lehce poslal k tyči, přičemž je na mysli ta vnější strana.
Zato Petr Kriške v další šanci již byl úspěšnější. Umně zpracoval Karasův pas a svou střelu proměnil ve vedoucí gól Renegades. Navíc neuplynula ani minuta a tentýž hráč dokonale naboural nejistou rozehrávku soupeře. Chvíli si pohrál s míčem a poté přesnou ranou poslal míč k tyči – tentokrát je myšlena vnitřní strana branky.
Až poté se hráči ze 4.B. společně s Jaromírem Vjaclovským konečně probudili a začali nebezpečně ohrožovat obranu soupeře. Několikrát skvěle zahrála obrana, ale mnoha obdivuhodnými zákroky se také blýskl nesmlouvavý brankář Radek Seidl, který odváděl po celý zápas v každém směru skvělý výkon.
Třetí gól z brejku vstřelil Karas a skóre o poločase tedy bylo 3:0.
I přesto ještě stále nebylo nic jisté – vždyť hráči soupeře jsou dobře známí jako technicky vyspělí schopní fotbalisté. A na začátku druhého poločasu to dokazovali – podařilo se jim snížit na 3:1 díky střele ze střední vzdálenosti, již za Seidlova záda nešťastně tečoval jinak dobře hrající Miroslav Mužný.
Poté si ale vzal slovo Jirka Sedoník. Nejdříve oklamal soupeřova obránce a poté z úhlu prostřelil Švancaru, čímž vrátil Odpadlíkům třígólové vedení. I tentokrát dokázal soupeř snížit, avšak Sedoník dalším gólem zabránil jakýmkoli dalším nesrovnalostem. A když vzápětí vyškolil tentýž hráč u rohového praporku soupeřova obránce a poslal pas Petrovi Kriškemu tak, že se dotyčný nemohl do poloprázdné branky netrefit, jako by tím byly utnuty veškeré soupeřovy naděje na vítězství. Od této chvíle už totiž hráli pouze Renegades.
Skvěle fungující spolupráce Kriške – Karas slavila úspěch v následujících dvou situacích při rozehrávání rohových kopů – pokaždé padl gól. A když Karas následně šťastně prostřelil snaživého Gajduška v nepřehledné situaci mezi nohama, na světelné tabuli již svítilo skóre 9:2.
Publikum, dychtivé po dvojciferném výsledku, se pak mohlo dále radovat po další utěšené střele Petra Kriškeho a výsledek završil Jirka Sedoník na konečných 11:2.

(9. 1. 2007)

rene21

Podívejte se. Tampere slaví vítězství v hokeju.

Květen 22nd, 2011

Nemějte mi to za zlé… jsem velký fanoušek českého hokeje a taky jsem si přál, aby to vyhráli naši. Ale s odstupem času si myslím, že tento rok byl pohár předán do správných rukou a zlaté placky byly pověšeny na správné krky. Nemůžeme pořád ty šampionáty vyhrávat jen my, to by byla nuda! Je třeba dát šanci taky nějakým dalším týmům, aby radost z hokeje neopustila i jiné národy. Už tak je nutné podotknout, že MS v hokeji vlastně nezajímá vůbec nikoho… jenom nás, Slováky, možná trochu Švédy… a Finy. Posledně jmenovaní museli na vítězství čekat ze všech nejdéle. Je hrozně super, že jim to letos konečně vyšlo.

Slavíme, ne asi. Foto: Linda Reich

Slavíme, ne asi. Foto: Linda Reich

Vše se odehrálo v neděli 15. května. Už ráno se město plnilo finskými vlajkami. Visely na střechách velkých domů v centru. Mladí lidé v obchodě nakupovali velké zásoby pivek na večer. I paní prodavačka mi hlásila, že až jí v devět skončí šichta, jde do hospody koukat. Popřála vše nejlepší v zápase o bronzové medaile. Ty nakonec naši hokejisté získali, s holkama jsme u nás na privátě v dost komorní atmosféře fandili… a pak ty placky decentně oslavili.

Foto: Richard Uváčik

Foto: Richard Uváčik

První potupná hokejová porážka “velkého bratra” “bratrem malým” byla ten den na světě. Většina naší studentské ubytovny byla ale zvědavá na tu druhou. Do hospody, kam obvykle chodíme zahrát kulečník, ale kde mají taky několik televizí (je to hnedka vedle Finlaysona, jmenuje se tuším Tropicana) jsme šli ve valné hromadě. Nechyběli Portugalci Pedro a Heldér (ten druhý přitom ještě pár hodin předtím při zápase o bronz vyjádřil podiv nad tím, že “ta šaškárna (myslel světový šampionát v hokeji) ještě pořád probíhá”). Nechyběli Francouzi, jimž uniklo, že na šampionátu měli i oni svůj tým (”Jděte si za svým týmem!”, chtělo se mi říct). Byli tam i Litevci v čele s Ramuné, jež s náma sledovala hokej jen proto, že se jí líbil Patrik Eliáš. Byla tam i Judith, která je tuplovaná ignorantka, už jsem o tom psal. Ale byli jsme tam naštěstí i my, hokeji věrní, co jsme to mistrovství sledovali celé od začátku. Češi, Slováci a Švýcaři. A samozřejmě, nekonečně mnoho Finů.

Foto: Linda Reich

Foto: Linda Reich

Švédové sice na Finy vyjeli s tím samým, co na nás - a stejně jako nás Finy dost deptali. To jest příkladnou defenzívou a nudnou hrou. Finští hokejisté se trápili a my se - hlavně v první třetině - hrozně nudili. Pak ještě navíc Tre Kronor dali gól. Ale sedm vteřin před koncem druhé třetiny se vyrovnalo a hospoda explodovala. To byl klíčový moment utkání. Protože třetí třetina, to bylo něco šíleného. Švédové se totálně sesypali. Při Nokelainenově druhém gólu jsem si zaskákal radostí netuše, že mám v ruce kelímek plný piva. Tedy, on byl plný piva původně, posléze jsem seznal, že pivo změnilo místo působiště z kelímku do Judithiných vlasů. Němka měla smůlu, že seděla pode mnou. Naštěstí to vzala sportovně. Jak taky ten den jinak.

Kapanen zvýšil na tři jedna, Pesonen na čtyři a hospoda začala skandovat “Co je, kurva, Švédsko?”. Čím dál častěji ale taky znělo: “Suomi on uusi maailmanmestari!” - Finsko je nový mistr světa. O tom nebylo pochyb po Pyörälově gólu a všichni už začali hlásat: “Na náměstí! Na náměstí!”. Pihlströmův gól na šest jedna se už ani neslavil, všichni telefonovali svým známým, že se sejdou v tehdy a tehdy tam a tam. V hospodě se pak všichni koukali ještě na akt předání poháru a doprovodili to mohutným aplausem. Stejně tak předání stříbrných medailí Švédsku (zlomyslně) a zlatých medailí Finsku (nadšeně). Na státní hymnu už ale v hospodě skoro nikdo nezůstal. Všichni šli na náměstí zazpívat si ji živě.

Foto: Linda Reich

Foto: Linda Reich

Na náměstí bylo boží dopuštění. Bylo tu víc lidí, než na oslavě prvního máje, finského národního svátku. Přijela půlka Tampere a celého okolí. Lidé šíleli. Tančili na střechách autobusových zastávek, na střechách aut, na a uvnitř kašny. Do kašny se chodilo buď v oblečění, nebo ve spodním prádle, nebo úplně nazí. V každém případě to bylo ale dost odvážné, protože voda byla ledová. Vím, o čem mluvím, skočil jsem tam taky (zvolil jsem variantu ve spodním prádle).

V jedné chvíli jsem chtěl jít na chvíli domů - samozřejmě se převléknout do suchého… šel jsem přes hlavní třídu, přes ní projížděly desítky aut a všechna unisono troubila “TA - TA - TATATA - TATATATA - TATA!”. Lidé se vykláněli s okýnek a dávali si “high five”. Objal jsem se cestou asi s třiceti lidma. Potkal jsem chlápka v bundě, z něhož voda úplně kapala. Dal jsem se s ním do řeči a on mi hlásil, že byl v kašně snad půl hodiny. Nedopatřením tam skočil i s mobilem v kapse a tento mu teď nefunguje. Náladu mu to ale rozhodně nekazilo. Zajímal jsem se, jestli si taky jde pro suché oblečení a on povídá - “Ale vůbec, jdu jen pro další chlast.”

Vrátil jsem se zpátky. S Lindou jsme tam vydrželi ze všech Erasmáků nejdéle. Už jsme se do oslav nezapojovali, protože ty patřily jen a jen Finům. Jenom jsme se koukali. Bouchaly ohňostroje, někteří lidé někde našli megafony a zpívali do nich finské odrhovačky. Do tří do rána jsme prostě jen brouzdali po ulicích a pozorovali to hemžení, které s přibývajícíma hodinama neustávalo. Finsko je nový mistr světa. Přejte jim to, jsou to správní šílenci.

Justýnčiny činy

Květen 14th, 2011

dopis13

dopis152

dopis21

dopis31

dopis42

dopis411

dopis51

dopis61

dopis71